Counter Strike Web

"Vlajka" Guerilly

Vše začalo, když se zrodily Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC - Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia), nejstarší a největší jihoamerická, dosud fungující guerilla. Komunističtí horlivci poznali, že pokojnou cestou revoluce nepřijde, a rozhodli se vynucovat sociální spravedlnost terorem. V důsledku toho začaly střední a vyšší třídy podporovat krajní pravici, která proti jednotkám Guerilly začala podnikat razantní kroky. Její vlastní koalice polovojenských jednotek, Sjednocené domobranné síly Kolumbie (AUC), se rozhodla bojovat s partyzány stejnými metodami, to znamená tzv. Guerillovou válkou, pro kterou jsou typické střety malých jednotek a po boji rychlý ústup a "zmizení". Od začátku sedmdesátých let tak v oblasti působily dvě na smrt znepřátelené skupiny, čile obchodující s drogami a terorizující místní obyvatelstvo.

Přestože AUC působí od konce osmdesátých let v ilegalitě, zástupci státu je vždy víceméně podporovali. Pomáhaly jim zavádět pořádek, zahánět komunisty do džungle a "strašit" nepoddajné indiány. Za třicet let fungování se jejich řady rozrostly na dvacet tisíc bojovníků. Krom toho vybudovala centrální vláda rozsáhlou síť informátorů. Dle některých odhadů v ní pracuje až milion špehů, kteří AUC pomáhají rovněž. Přátelské styky s krajní pravicí si udržuje také oficiální armáda, do níž členové AUC, již se rozhodnou složit zbraně, obvykle přestupují.

Guerilla

Ve FARC slouží obdobný počet lidí jako v AUC, dvacet až třicet procent z nich mladších osmnácti let. Leninovou ideologií inspirované guerille se postupně podařilo zcela ovládnout území o rozloze třetiny státu, konkurenční bojůvka ELN (Národně osvobozenecká armáda, silně pod kubánským vlivem) pak kontroluje další pětinu. Zde pravidla politiků z Bogoty neplatí. Lidé se bojí kandidovat i hlasovat. Také k nedávným volbám mnoho tamních domorodců nepřišlo.

Guerrilla Warfare je Gerilová/ Partyzánská válka

Guerilla jsou partyzáni - vážou na sebe značné množství vojenských jednotek, které chybí na frontě v boji, či jako strategické zálohy pro případné nasazení do průlomu. Nepřítel musí vynaložit značné síly na eliminaci partyzánského hnutí.

Pro partyzánské oddíly je časté, že jejich vyzbroj není homogenní, ale že je složena z ukořistěné výbavy nepřítele. Značná část jejich výbavy je získávána při útocích na zásobovací konvoje. Důležitým předpokladem úspěšného partyzánského boje je získání si sympatií domorodého obyvatelstva, které pak často zásobuje potravinami partyzánské skupiny. Hlavním důvodem získání obyvatelstva je fakt, že nesympatie obyvatelstva mají za následek vyzrazování pozic partyzánů nepříteli, který je postupně svojí materiální a početní převahou zničí.

Taktika partyzánského boje je poměrně často využívána. Byla využita za II. světové války v Jugoslávii (kde partyzáni ovládli velkou část země), na Slovensku, v Rusku atd. Obdoba partyzánského boje byla i ve válce ve Vietnamu, během invaze do Afganistanu, v Somálsku, či v dnešní době probíhá na území některých státu střední a jižní Ameriky (kde je zván guerilla). V současné době je nejznámější asi partyzánský boj v Afganistanu a Iráku proti vojákům koaličních sil (převážně USA).

Guerilla

Nebudu zde popisovat akce FARC, protože jich bylo mnoho a skoro žádná neměla masivní charakter, ale pokud by se někdo chtěl o kolumbijské Guerille dozvědět víc, tak doporučuji stránku www.latinamericanstudies.org/colombia-rev.htm. Je sice jen v angličtině a španělštině, ale myslím, že tu ájinu si přelouskáte, ne? Jsou zde popsány akce Guerilly, spousta fotek a podobně.

To je pro tentokrát všechno, tak zase příště.